Niečo pre ekonómov: Ako nepísať články o trvalej udržateľnosti

Autor: Alexander Ač | 1.5.2013 o 12:15 | (upravené 1.5.2013 o 14:19) Karma článku: 7,48 | Prečítané:  1288x

Naučil som sa mať na pozore, keď niekto píše na tému trvalej udržateľnosti. Ale, bohužiaľ, ešte väčší pozor si dávam, keď o trvalej udržateľnosti píše človek s ekonomickým vzdelaním. Takým je aj nedávny článok od ekonóma Jana Libicha s názvom "Uvaríme planétu ekonomickým rastom?" Pričom o jeho dobrých úmysloch ani v najmenšom nepochybujem.

Dovoľte mi reagovať na vybrané pasáže článku, celý si ho môžete prečítať tu:

"...v nedávné metastudii profesor James Powell ukázal, že z 13 950 článků publikovaných ve vědeckých žurnálech na toto téma v období 1991-2012 důkazy o lidstvem způsobeném globálním oteplování odmítá pouze 23 z nich. Řeč bude o trochu jiné klimatické hrozbě nesouvisející se skleníkovými plyny, ale faktem, že náš dosavadní ekonomický růst byl podporován neustálým zvyšováním spotřeby energie."

Tento úvod do problematiky konštatuje známe fakty, a je v poriadku. Úvod článku by mohol byť znamením, že pôjde o kvalitný text. Poďme však ďalej, rovno k ďalšiemu odstavcu:

"Mnozí se domnívají, že hlavní problém je v tom, že by nám mohly omezené zdroje energie dojít. Není tomu tak.

I kdybychom našli nekonečný zdroj energie a i kdyby se nám podařilo stabilizovat skleníkové plyny, zákony termodynamiky vedou k šokujícím poznatkům. Pokud se bude spotřeba energie na planetě zvyšovat tempem posledního století, což bylo řádově o tři procenta ročně, teplota povrchu Země dosáhne bodu varu za 300 až 400 let."

Z minulosti máme viac ako dostatok dôkazov o tom, že civilizácie prekročili únosnú kapacitu svojho prostredia, a po vyčerpaní kľúčových energetických zdrojov ich populácia dramaticky klesla, alebo celkom zanikli. Najznámejšími príkladmi je civilizácia Majov a Veľkonočného ostrova. V ich prípade bolo teda vyčerpanie obmedzených zdrojov realitou.

Súčasná civilizácia prežívala posledných 150-200 rokov exponenciálny rast priemernou rýchlosťou 3 % ročne, ako správne píše Libich, ktorý bol umožnený zvýšením účinnosti využívania fosílnych palív (tzv. "vedecko-technologický pokrok"), a nárastom využívania energie v smere drevo --> uhlie --> zemný plyn + ropa. To, spolu rozvojom lekárskej vedy umožnilo nárast zložitosti a globalizáciu súčasnej spoločnosti, samozrejme s niektorými výnimkami.

Dosiahli sme však limit tohoto rastu. V čase, keď je ľudstvo približne na maximálnej rýchlosti vyčerpávania najkvalitnejšieho zdroja energie bez adekvátnej náhrady, je konštatovanie, že energetické zdroje by "mohly dojít", celkom tragické. Spotreba energie sa doterajším tempom zvyšovať nebude, a doterajší ekonomický rast ďalších 300-400 rokov trvať nebude.

Takisto je zvláštny termín "šokujúce" poznatky termodynamiky, ale môžeme to prisúdiť všeobecnej neznalosti termodynamických zákonov ekonómov, takže buďme v tomto smere tolerantní.

Autor ďalej píše, že je potrebné zastaviť rast emisií skleníkových plynov (a spotreby energie):

"V tomto ohledu je důležité si uvědomit, že náklady na tuto změnu jsou nižší, než si asi většina lidí představuje. Jak například shrnuje profesor John Quiggin z Queenslandské univerzity, typické odhady nákladů na omezení oteplování planety jsou v rozmezí 1-3 procenta světového HDP v průběhu nejbližších čtyř dekád, takže méně než 0,1 procenta globálního HDP ročně. Mnoha změn lze navíc docílit "zadarmo".

V štýle "neurobím takmer nič, ale vyriešim tým takmer všetko". Niečo v štýle: "Vymením si na svojom BMW výfuk, a všetko bude v poriadku."

Nie je potrebné ísť do detailov práce profesora Johna Quiggina, aby bolo zrejmé, že ide o nezmysel. Znamenalo by to totiž, že asi 0,1 % ročného HDP je zodpovedných za nárast koncentrácie skleníkových plynov v atmosfére. Ak by to bola pravda, emisie skleníkových plynov by už dávno globálne klesali.

A nasledujú ďalšie "rady", ako "znížiť" spotrebu:

"Existuje samozřejmě mnoho dalších způsobů úspory energie, kterými může jednotlivec planetě odlehčit. Od kupování místních či ekologičtěji balených potravin, důslednějšího recyklování odpadu, používání dobíjecích baterií, nastavení nižší teploty při praní a topení, ježdění na kole nebo hromadnou dopravou, preferování energeticky účinnějších spotřebičů (např. laptopy spotřebují o 90 % méně energie než stolní počítač, sušička na prádlo má spotřebu tříaž šestinásobku pračky), až po plnění varné konvice pouze množstvím vody, jež zrovna potřebujete (podle odhadů je například v Británii přes 30 % energie spotřebované varnými konvicemi vyplýtváno nadbytečným množstvím vody, což by stačilo na pokrytí poloviny tamního veřejného osvětlení)."

Znie to skoro ako príručka od Greenpeace. To všetko je síce pekné, ale nevedie to ku znižovaniu celkovej spotreby. Čo človek "ušetrí" recyklovaním a úspornými spotrebičmi, spotrebuje niekde inde na iné aktivity (viď. Jevonsov "paradox"). To všetko sú aktivity viac menej súvisiace s účinnejším využívaním energie, a to všetko sa už deje od počiatku priemyselnej civilizácie. Takisto energetická intenzita HDP (tj. energia/HDP) klesá takmer 100 rokov:

energeticka_intenzita.png

Kým množstvo spotrebovanej energie na jednotku HDP klesá už niekoľko desaťročí, množstvo emisií na jednotku vyrobenej energie neklesá. Je to dané tým, že zdrojom pre výrobu energie sú prevažne fosílne palivá (približne 85 %). Zdroj: prof. Simon Donner.

To "najlepšie" prichádza na záver:

"Z předcházejících řádek na vás možná dýchne skepse z budoucího ekonomického růstu. Pokud si však lidstvo uvědomí přírodní limity a včas jim přizpůsobí své jednání*, tato skepse není namístě. Desetiletí výzkumu ukazují, že ekonomický růst principiálně nemusí být na úkor přírody**, že může být ekologicky udržitelný. Jeho hlavními hybateli byly vždy lidská kreativita a touha po sebezdokonalení, jež vedou k akumulaci lidského kapitálu skrze vzdělání, k technologickému pokroku a k růstu produktivity práce. To znamená, že lidé mohou se stejným množstvím přírodních zdrojů vyprodukovat více nebo vyprodukovat stejně s menším množstvím (přírodních a lidských) zdrojů***. Oba případy se dají popsat jako ekonomický růst, jelikož vedou k růstu HDP za hodinu práce. A i přes oprávněnou kritiku konceptu HDP, jenž nezahrnuje mnoho důležitých věcí, data ukazují, že tento růst zvyšuje spokojenost a blahobyt lidí**** (viz například nedávná studie profesora Justina Wolferse a spol. z Michiganské univerzity)."

*Nestalo sa tak. Už teraz ľudstvo žije vysoko nad svoje limity prostredia:

ekologicky_dlh.png

Zdroj: Living Planet Report, Global Footprint Network.

Už viac ako 40 rokov žije ľudstvo na ekologický dlh, nad limity svojho životného prostredia. Boli to práve a hlavne ekonómovia (resp. dominujúca ekonomická škola, ktorá prevláda aj dnes), ktorí spochybnili a spochybňujú publikáciu Rímskeho Klubu "Limity rastu", ktorá bola (zhodou okolností) vydaná prvý krát v roku 1972, približne v období prekročenia únosnej kapacity planéty Zem. Tieto limity si neuvedomuje 99% svetovej populácie, ani autor textu o "udržateľnosti", Jan Libich.

**Každý ekonomický rast je vždy na úkor prírody, a nikdy nie je trvalo udržateľný. Udržateľný ekonomický rast neexistuje, iba v hlavách ekonómov. Presne takéto zmýšľanie nás dostalo do súšasných problémov.

***Jan Libich by mal vysvetliť, prečo je "vyrobiť viac" zároveň lepšie. "Vyrábame viac" pomocou menšieho množstva zdrojov, už niekoľko desaťročí (viď prvý obrázok). K čomu to viedlo? Navyše, ľudia pre výrobu predmetov nepotrebujú iba energiu, ale aj minerály, nerastné suroviny, a ďalšie materiály. Zdroje sa vyčerpávajú nielen pri rastúcej, ale prekvapivo aj pri konštatnej rýchlosti sporeby.

****To platí len v prípade (veľmi) chudobných ľudí. Pri dosiahnutí určitého životného štandardu je ďalší rast HDP v celkovom výsledku negatívny (dôkazy: stres, obezita, civilizačné choroby, a pod.)

"Existují hranice takového "zdravého" ekonomického růstu hnaného lidskou invencí a nápady? Samozřejmě nic nemůže růst do nekonečna. Ale když vidíme, jakým tempem se technologický pokrok ubírá, tak by asi málokdo souhlasil s tvrzením, že existuje nějaká pevně daná technologická hranice, po jejímž dosažení se zvyšování produktivity (a tudíž růst) nutně zastaví. "

Na záver možno povedať, že článok nie je o trvalej udržateľnosti, ale o tom, ako pokračovať v tom, čo nás dostalo do súčasných problémov (tj. tzv. "business as usual").  Článok je príkladom nezdôvodneného (technologického) optimizmu, teda presne toho, prečo niektorí ľudia riešia problémy spojené s trvalou udržateľnosťou. Jan Libich je súčasťou problému.

 

OPR.png

Kvízová otázka na záver: ktorá časť ľudskej populácie je zodpovedná za problémy súvisiace s trvalou udržateľnosťou? Drobná nápoveda: klimatológovia nie sú zodpovední za globálne otepľovanie a ropný geológovia nie sú zodpovední za ropný zlom.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Voliči chcú odchod Kaliňáka a Fica z Bonaparte. Smer bez zmien bude padať ďalej

Na decembrovom straníckom sneme v Prešove bude Smer v najhoršej kondícii od svojho vzniku v roku 1999.

SVET

Pozrite si, ako za dva roky zničila vojna Donecké letisko

Miesto bojov medzi proruskými separatistami a ukrajinskou armádou.

EKONOMIKA

Smer nechce vyšetriť ďalšiu kauzu

Za prešetrenie kauzy nehlasoval nikto zo Smeru.


Už ste čítali?