Vek nerovnováhy: nelineárna povaha klimatickej zmeny vo svete a u nás: čo bude ďaľej?

Autor: Alexander Ač | 10.12.2016 o 12:02 | (upravené 10.12.2016 o 12:13) Karma článku: 2,52 | Prečítané:  708x

Napriek spomaleniu rastu globálnej emisie oxidu uhličitého v posledných rokoch, je riešenie klimatickej zmeny v nedohľadne. Aj preto som sa pokúsil zhrnúť posledné poznatky o dôsledkoch otepľovania na planétu v knižnej publikácii.

V tomto roku bude rast CO2 v atmosfére rekordný (blízko hodnote 3,5 ppm CO2) a viditeľné prejavy klimatickej zmeny sa začínajú zrýchľovať a stávajú sa tiež nezvratnými. Asi nie je potrebné pripomínať, že mnohé (ak nie väčšinu) následkov klimatickej zmeny máme tendenciu podceňovať.

Tento text som v napísal pre knihu "Vek nerovnováhy" (spolu-editor knihy je Václav Cílek) v kapitole "Nelineárna povaha klimatickej zmeny vo svete a u nás: čo bude ďaľej?"

Citlivější klima: Existuje několik způsobů, jak počítat klimatickou citlivost. Nejpřímější je výpočet pomocí energetické bilance atmosféry a měřené změny globální teploty za posledních 150 let. Tyto metody donedávna dávaly nejnižší odhady klimatické citlivosti a na jejich základě poslední zpráva IPCC snížila dolní hranici míry oteplení v důsledku růstu CO2. Novější důkazy naznačují, že tento snížený odhad nemá svoje opodstatnění, jelikož nebere do úvahy Arktidu, která se otepluje nejrychleji78,79. Také další poznatky ukazují, že klimatická citlivost může být spíše vyšší. Až donedávna nebylo jasné, jestli změny oblačnosti zesilují, nebo tlumí oteplování. Globální analýza změn oblačnosti pomocí satelitních dat potvrdila její zesilující efekt80,81 a další studie naznačuje silný ochlazující vliv aerosolů82. Prakticky všechny analýzy podnebí v dávné minulosti naznačují „vysokou“ citlivost klimatu na změnu koncentrace CO277. Potvrdilo se také, že čím je podnebí teplejší, tím je i vyšší jeho citlivost – pravděpodobně jako důsledek aktivace dalších zesilujících zpětně-vazebných vlivů83. Zatímco spodní hranice oteplení po zdvojnásobení koncentrace CO2 je podle IPCC 1,5 K, táto hranice je spíše nejméně o 0,5 K84 až 0,8 K85 vyšší. Pro úplnost je potřebné uvést, že některé studie poukazují na méně výrazný ochlazující vliv aerosolů. Například výzkumy simulující složení atmosféry s doposud bezprecedentní přesností ukazují, že v atmosféře existuje vícero přirozených aerosolů, než se myslelo doposud, a které produkují jehličnaté lesy86. Znamenalo by to, že vliv antropogenních aerosolů je nižší, než se obecně předpokládá87.

Citovaná literatúra:

77. Friedrich, T., Timmermann, A., Tigchelaar, M., Timm, O. E. & Ganopolski, A. Nonlinear climate sensitivity and its implications for future greenhouse warming. Sci. Adv. 2, e1501923 (2016).

78. Armour, K. C. Projection and prediction: Climate sensitivity on the rise. Nat. Clim. Chang. 6, 896–897 (2016).

79. Thompson, R. Climate sensitivity. Earth Environ. Sci. Trans. R. Soc. Edinburgh 106, 1–10 (2015).

80. Fasullo, J. T., Sanderson, B. M. & Trenberth, K. E. Recent Progress in Constraining Climate Sensitivity With Model Ensembles. Curr. Clim. Chang. Reports 1, 268–275 (2015).

81. Tan, I., Storelvmo, T. & Zelinka, M. D. Observational constraints on mixed-phase clouds imply higher climate sensitivity. Science 352, 224–228 (2016).

82. Storelvmo, T., Leirvik, T., Lohmann, U., Phillips, P. C. B. & Wild, M. Disentangling greenhouse warming and aerosol cooling to reveal Earth’s climate sensitivity. Nat. Geosci. 9, 286–291 (2016).

83. Jagniecki, E. A., Lowenstein, T. K. T. K., Jenkins, D. M. & Demicco, R. V. Eocene atmospheric CO2 from the nahcolite proxy. Geology 43, 1075–1078 (2015).

84. Forster, P. M. Inference of Climate Sensitivity from Analysis of Earth’s Energy Budget. Annu. Rev. Earth Planet. Sci. 44, 85–106 (2016).

85. Brient, F. & Schneider, T. Constraints on climate sensitivity from space-based measurements of low-cloud reflection. J. Clim. 29, 5821–5835 (2016).

86. Kirkby, J. et al. Ion-induced nucleation of pure biogenic particles. Nature 533, 521–526 (2016).

87. Stevens, B. Rethinking the lower bound on aerosol radiative forcing. J. Clim. 28, 4794–4819 (2015).

Publikácia Thobiasa Friedricha ukazuje, že globálna teplota bude zrejme narastať rýchlejšie, ako naznačuje väčšina súčasných modelov použitých v poslednej správe IPCC (CMIP-5).

Friedrich a kol. 2016Friedrich a kol. 2016 (Science)

Celkovo kapitola obsahuje 253 odkazov na vedecké publikácie. Verím, že celý text je napísaný prístupným spôsobom a aspoň niektorí čitatelia ho budú považovať za prínosný.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Už ste čítali?